viernes, 29 de marzo de 2013

JIRÍ KOLÁR [9581]



JIRÍ KOLÁR   
(24 Septiembre 1914, Protivín – 11 Agosto 2002, Prague)
Jirí Kolár nació 24 de septiembre de 1914 en la ciudad checa de Protivín en Bohemia del sur. Empezó a trabajar como carpintero y durante su vida ejerció varias profesiones. Su carrera artística la empezó en los años 30 escribiendo poemas surrealistas y haciendo collages. Junto con otros artistas checos fundó el legendario grupo surrealista D42.

Bajo el régimen comunista no pudo publicar sus libros, en el ano 1952 incluso fue encarcelado por el contenido de uno de sus textos.

En los anos 60 el escritor perdió su fe en el significado de las palabras y se dedicó por completo a las artes plásticas. Según él, las palabras y los pensamientos que derivan en palabras perdieron toda su fuerza y su función primordial.

Entre sus obras más famosas podemos citar la colección en que expresa su admiración por los maestros antiguos. Cortó en pequeños trozos las reproducciones de obras antiguas que después combinó en collages expresando así su humor y sentimiento poético.

Jirí Kolár no destacó solamente como pintor o poeta, sino también como coleccionista. Su colección que contaba con autores de varios estilos y épocas así como de varios países recientemente la donó a la Fundación de Meda Mládková y actualmente se exhibe en Praga.



Jirí Kolár fue signatario de Carta 77, declaración que condenaba la violación de los derechos humanos en la entonces Checoslovaquia comunista. En 1980 se vio obligado a emigrar a París. Con respecto afirmó: "El ámbito checo es muy pequeño para muchos artistas checos debido a su insoportable intolerancia".

Siempre le gustó Praga, pero según repitió en más de una oportunidad en París se sentía feliz. Hasta el final apuntó: "Si tuviera las piernas sanas me iría a Paris a pie".

POESÍA:

Křestný list (1941)
Sedm kantát (1945)
Limb a jiné básně (1945)
Ódy a variace (1946)
Dny v roce (1948)
Mistr Sun o básnickém umění (1957)
Básně ticha (1965)
Evidentní poezie (1965)
L'enseigne de Gersaint (1965, also in English and German, title taken from Watteau's painting)
Vršovický Ezop (1966)
Nový Epiktet (1968)
Návod k upotřebení (1969)
Očitý svědek (Munich 1983)
Prométheova játra (Toronto 1985, Prague 1991)
Roky v dnech (1992)






ARTE VISUAL:

His first exhibitions in 1937 focused on his collages. In the 1960's Kolář first combined painting and poetry but gradually turned completely to experiments in visual art. In his work he used a scalpel to cut pictures out of magazines. He produced colors in his collages by gluing on printed papers. His collages were intended to influence the viewer's outlook on life; to raise the viewer's level of consciousness. He invented or helped to develop new techniques of collage - confrontage, froissage, rollage etc.
"Like most great artists of the past century, Kolář was both an anarchist and a reactionary. In order to “make it new,” the artist must systematically reject every aesthetic tendency that’s come before; the artist can either accomplish this task via exclusion or destruction. Witnessing first-hand the steady self-destruction of European civilization throughout his life, it seems only natural that Kolář would go the latter route – picking through the debris and disfiguring all that he came across, granting his objects a novel significance that certainly would’ve baffled their original creators." Travis Jeppesen












ABY ZAHYNULO 

Přijde večer a hostinský se důvěrně nakloní k uchu místního učitele a řekne: Dnes vyhrabal čtyři díry, poznám to podle piv, měl čtyři dnes, lidé od jeho řemesla obyčejně silně pijí, lidé od jeho řemesla sedávají sami a pravidelně mlčí, co víme my o mlčení? co víme my o smrti? myslíme, že nenávidíme, myslíme, že milujeme, a zatím je to jen výsměch hvězdám těla muže nebo těla ženy, co víme my o hvězdách? co víme my o smrti? on se s nimi dorozumívá lehce, má krásný baryton a zná všechny myšlenky hlíny, zná oči nočních ptáků, rozumí rose a hloubá s ní o vyprahlé trávě, miluje stromy stejnou odvahou jako zdi, lidé od jeho řemesla milují samotu, tu plavovlasou tygřici s velikým krásným okem místo úst, mrtvých vyzvědačku, živých svůdkyni, ledovou jak vdoví postel; a místní učitel bude dlouho pokyvovat hlavou a posléze odvětí: Zakažte synovi psát básně nebo z něho bude darmošlap. 

(Limb a jiné básně, 1945)



Jiri Kolar


VEČER 

Okna se vzpínají 
Za stoly usedá večer 
Lampy kvetou 
A v obnažených zdech se tančí 
Hudba prchá kolem domů 
Na řeku se snáší hvězdný déšť 

Pár milenců 
Nakoupivší u párkaře 
Líbající se za každým soustem 
Míří na Karlák 
Víly nakloněné přes zábradlí 
Plivají na hladinu 
A počítají 

(Náhodný svědek, 1937-47, 1964)



Jiri Kolar



LIDÉ A VĚCI 
VĚCI A LIDÉ 

IV 

Stařec 
               leží jako kus dřeva 
k nerozeznání od vlhké zeleně 
povlaku peřiny 
                        jen ruka občas 
jako raněný pták 
se vznese ke zkornatělým rtům 
Nabere chrchel a 
vrací se 
               Těžká slina padá 
„Mařenko pojď mi odhánět mouchy!“ 
Prádelní hrnec zabírá celou plotnu 
a vybafuje na zčernalý strop 
Necky uprostřed světnice 
na podlaze 
                        dítě 
přilepuje slinami hlavu koníčkovi 

(Prométheova játra, 1950-, 1985e, 1990)




Jiri Kolar







Chceš-li uskutečnit něco nového 
Čekej nařčení z pošetilosti a bláznovství 
Nechtěj aby se zdálo že něčemu rozumíš 
Že máš jasný a přesný cíl 
A bude-li se někomu zdát 
Zvláště zastánci starého 
Že na tom co činíš něco je 
Nedůvěřuj si 

Není snadné zachovat poezii ve shodě s nevídaným 
A obohatit ji novým řádem 
Ale když ses rozhodl dbát o své 
Je naprosto nutné nedbat o jiné 




Jiri Kolar



Píšeš-li něco o čem jsi přesvědčen že má být napsáno 
Neobávej se že ti může někdo zcizit formu thema 
                                                nebo samo tajemství básně 

Může-li se stát něco takového 
Nestála forma thema ani tajemství za to aby oblékly purpur veršů 

(Nový epiktet, 1968)









No hay comentarios:

Publicar un comentario